Povzbuzovat se k evangelizaci

K napsání této úvahy mě inspirovala otázka tzv. „na tělo“: „Proč si myslíš, že je nutné povzbuzovat se k evangelizaci?“

Popravdě řečeno nevím. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Evangelizovat druhé jsem vždy bral za něco samozřejmého, jako jasný Boží pokyn, stejný jako např. Nepokradeš, Nesesmilníš, Nezabiješ,…  A tak jsem se dal do meditování, proč vlastně evangelizovat? Přemýšlel jsem, proč misionáři jezdí do muslimské části světa a vyprávějí o Kristu. Šel jsem ještě dál a ptal jsem se, proč muslimové uvěří v Ježíše Krista, když vědí, že jim hrozí odloučení od rodiny, ztráta majetku, smrt.

A tady jsem byl v koncích.

My, moderní křesťané, vymýšlíme různé filozofické témata a s chutí nad nimi často diskutujeme, bereme víru v Boha jako něco, co je nám blízké, a to je tak všechno. Ale oni (např. muslimové) to tak neberou, vidí v Kristu skutečného zachránce, někoho, kdo jim dává smysl života, někoho, kdo je větší než smrt. Dobře ví, že smrtí život nekončí, a proto hledají odpověď na otázku: „Co bude potom?“  Samozřejmě, to my hledáme taky, ale v podstatě je nám to „ukradené“. Kdybychom brali Bibli aspoň trochu vážně, věděli bychom, že v ní taky stojí slova: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“.

Jednou jsem slyšel příběh o rybářích. Měli besedu o chytání ryb. Zvrtlo se to v tak živou diskusi, že se nikomu nechtělo jít domů, a tak se domluvili na nové schůzi. Rybáři se na ni připravili, každý měl zaručený způsob jak chytit rybu. A při příští schůzce se svou radou vystoupili. Schůze se protáhla, a tak ji předseda přerušil a uspořádal další a další schůze a porady. Jednou se stalo, že jeden mladý rybář nestihl začátek schůze a tak si řekl, že raději na ty ryby zajde. U rybníku rozložil nádobíčko a za chvíli chytil dvě ryby. S radostí s nimi uháněl na ještě probíhající schůzi rybářského svazu. Vběhl dovnitř a všem nadšeně ukazoval svůj úlovek. Rázem byl středem pozornosti a byl dotazován, jakými prostředky tyto ryby chytil. Mladého rybáře zvali na všechny schůze rybářů v okolí a všem vysvětloval, jak vlastně ty ryby chytil. Ostatní rybáři se tvářili zkušeně a přidávali své znalosti a názory k dobru. Těch schůzí ale bylo tolik, že mladý rybář už neměl čas jít znovu na ryby, a tak se z něj stal, tak jako z ostatních rybářů, jen rybář teoretik.

Řeknete hloupý a nereálný příběh. Máte pravdu, rybáři by se takhle nechovali. Ale my, křesťané, ano. Máme být rybáři lidí, ale my o tom jen mluvíme. Chystáme mládeže, biblické hodiny, koncerty, evangelizace, ale jen sami pro sebe. Kolik lidí jsi pozval na adventní koncerty? Na koncert bys ještě někoho pozval, ale kdyby sis šáhnul do svědomí, kolika lidem jsi řekl o hříchu, spravedlnosti a soudu? Na společných setkáních mluvíme o evangelizaci, ale jen teoreticky. Vlastně i já tady tlachám a rozčiluji se pouze teoreticky. Raději toho nechám a jdu do klubu říct dětem, které tam chodí, zcela otevřeně, že je Bůh má rád, ale ony jsou hříšné, a že Bůh nenávidí hřích a jako takové by musely podstoupit věčnou smrt. Ale taky o tom, že přišel Kristus a smrt podstoupil za nás, a když Jeho oběť přijmeme a poprosíme o odpuštění, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hřích odpustí a daruje nám život věčný. A o ten život nám jde především!

Neposílám tě do Iránu nebo na Filipíny, ale zajdi alespoň do vedlejšího pokoje a řekni bráchovi, sestře, rodičům o hříchu a trestu, který nás za něj čeká. A o Boží milosti v Kristu Ježíši, který ten hřích vzal na sebe. Mluv o novém životě, který Kristus od nás očekává, životě bez hříchu.

Jarek Kuczera
Leden 2015