Zakládání sboru v Písku

Byl jsem požádán, abych napsal něco o zakládání sboru v Písku, který byl původně součástí návesného sboru. Do služby pastora v Návsí jsem nastoupil 1. 1. 1990 po téměř desetiletém působení ve farním sboru v Orlové. Po období komunistické totality nastala v Návsí příhodná doba pro celkovou aktivizaci sboru ve všech odvětvích počínaje prací s dětmi, přes mládež a střední generaci a zakládáním biblických hodin na nových místech konče. Bylo rovněž zapotřebí přistoupit k rozsáhlým opravám a rekonstrukcím farní budovy, kostela (nové zvony a nová elektroinstalace) a také bývalé evangelické školy (dnes sborový dům Emaus).

Již na začátku svého působení v Návsí jsem vyslovil myšlenku, že v Písku a jeho okolí by bylo vhodné založit samostatný sbor, neboť teritoriálně náveský sbor patřil k největším v naší církvi, i když ve svých dějinách po 1. světové válce na jeho území vznikl již samostatný sbor v Istebné (dnes v Polsku) a po 2. světové válce také sbor v Hrádku. V mém přesvědčení mne utvrdilo sčítání lidu v r. 1991, z něhož vyplynulo, že na území Písku, Bukovce a části Písečné se k evangelickému vyznání přihlásilo přes 500 obyvatel, což dle mého názoru byl dostatečný počet potenciálních členů budoucího sboru. Dalším podnětem v uvažování o novém sboru byl postupný úpadek tradiční evangelické víry, který jsem pozoroval a vyhodnocoval, byť mnoha lidem zjevným nebyl. Dospěl jsem k přesvědčení, že na území Písku a jeho okolí potřebujeme zahájit intenzivní misijní činnost, což se setkalo s pochopením a nadšením ze strany kurátora sboru br. Karla Sikory, jeho zástupce br. Karla Samce, pastora Jiřího Chodury a dalších.

Z odborných knih a svědectví evangelistů jsme se dozvěděli, že v posledních letech nejefektivnějším způsobem misie a evangelizace je zakládání sborů. Proto první zápas, který jsme museli vést, spočíval v tom, abychom o potřebě založení nového sboru přesvědčili naše věřící a to nejen v Písku, ale i celém náveském sboru.

Druhou záležitostí, kterou jsme museli řešit, byla otázka, zda zakládání sboru potřebujeme spojit s výstavbou nového kostela nebo nikoliv. Řešení se nabízelo samo, neboť v Písku se vhodné prostory k fungování sboru nenacházely, tudíž ani k pronájmu nebyly. Druhý zápas byl tedy o tom, kde budeme stavět a především o tom, co budeme stavět. Bylo vypracováno 7 studií. Nakonec jsme se rozhodli pro zajímavý projekt ing. arch. Karla Cieślara. Uvědomili jsme si, jak nesmírně důležitým je vnitřní souhlas a ztotožnění se s představami nového kostela, abychom jej všichni pokládali za svůj duchovní domov i duchovní příbytek a pro jeho zhotovení poskytli nejen ochotné ruce k práci, určitý stavební materiál (dřevo), ale i své finance. Věděli jsme, že na dary ze zahraničí spoléhat nemůžeme a že k dispozici budeme mít jen to, co sami darujeme. Také jsme věděli, že se kostel za 100 000 Kč postavit nedá. Pokud bude stát např. 10 mil. Kč a na tuto částku ve sboru přispěje 100 lidí, tak nebudeme muset vynaložit ze svého tolik, jako každý jeden na stavbu vlastního domu, což činí řádově i několik miliónů Kč. Stačí, když v průměru věnuje každý pouze těch 100 000 Kč. Bude-li nás 200, postačí částka poloviční. Tak jsem tehdy argumentoval. A skutečně kromě tisíců odpracovaných brigádnických hodin mnozí členové návesného sboru přispěli na stavbu kostela v Písku částkami v řádu desetitisíců Kč, někteří dokonce v řádu statisíců Kč. Celkové náklady činily kolem 25 mil. Kč, bez započtení brigádnických prací a materiálních sponzorovaných darů (dřevo, železo, kámen, struska, měděný plech), což by náklady navýšilo nejméně o stejnou částku. Asi 45 % nákladů se nám podařilo pokrýt z dotačních programů EU a Ministerstva životního prostředí v ČR.

Nebudu zde popisovat průběh stavby, v němž velkou pomocí nám byl technický dozor Ing. Mariana Cieślara. Zmíním se jen ještě o třetím nejdůležitějším zápase, který jsme vedli a který probíhal v duchovní rovině na modlitbách. Již několik let před zahájením výstavby kostela jsme se začali scházet v Písku na biblických hodinách v české škole, později ve staré dřevěnici, která stála na zakoupené parcele pro nový kostel. Tehdy na biblické hodiny přicházelo kolem 40 účastníků. Mnozí z nich se vroucně modlili o budoucí sbor v Písku.

Dovolím si zde uvést i osobní vzpomínku. Tušil jsem, co mě při službě ve velkém sboru v souvislosti s organizováním stavby kostela čeká, neboť velký nápor úkolů a stresů, které byly příčinou zanedbání vlastní rodiny, jsem zažil již dříve při rekonstrukci kostela a výstavbě sborových budov v Orlové. A tak jsem poklekl u své postele a Pánu Bohu v modlitbě řekl: Půjdu do toho. Rád obětuji svůj čas, síly, schopnosti i peníze pro stavbu kostela v Písku, ale pod jednou podmínkou a s jednou velkou prosbou, aby se mi postaral o mou rodinu a mé děti, jelikož opět pro ně čas mít nebudu. Pán Bůh mou modlitbu vyslyšel. Postaral se. Chvála mu za to! Navíc nám úžasně žehnal i při stavbě kostela, což ovšem vůbec neznamenalo, že nás tím uchránil před různými těžkostmi a problémy. Uvedu jeden příklad. Při odborném průzkumu bylo zjištěno, že půda pod kostelem je příliš mělká a proto kostel bude třeba postavit na železobetonových pilotách (63 pilířů o délce 7 – 8 m). Jen projekt pro zhotovení pilířů a celých základů stál po slevě kolem 200 000 Kč. Rozpočet pro zhotovení spodní stavby (s níž jsme v projektové dokumentaci a celkové v rozpočtu vůbec nepočítali) činil 3,5 mil. Kč. Nám se podařilo za 2 roky získat od sborovníků na stavbu kostela 1 mil. Kč. Jen tolik jsme měli k dispozici a jen blázen by se v této situaci pouštěl do stavby kostela. My jsme se však opírali o modlitbu a víru ve všemohoucího Boha. A On najednou vedl lidi k úžasné obětavosti. Za pár měsíců po zhotovení celé spodní stavby na podzim 2003 jsme měli veškerý dluh uhrazen a 9. 5. 2014 mohl být posvěcen základní kámen pod kostel. Byť na začátku roku 2004 jsme měli v pokladně jen pár korun, ještě v tomtéž roce byla hrubá stavba kostela téměř hotová. V 1. neděli adventní 2006 se v sálu farní části kostela konaly první bohoslužby. V roce 2008 byl dokončen byt na faře a do sboru nastoupil pastor Jiří Kaleta s rodinou. V roce 2009 byl založen v Písku samostatný sbor a na Svátek reformace 2010 byl kostel v Písku posvěcen.

Kvůli prostorové omezenosti tohoto článku nebudu uvádět další vzpomínky a příklady o tom, jak Pán Bůh téměř okamžitě a zcela konkrétně odpovídal na naše naléhavé prosby a modlitby. Budování kostela je však jedna věc; druhou věcí je budování sboru. Tato činnost je mnohem důležitější. Přeji k ní bratřím a sestrám v Písku pod vedením pastora Jiřího Kalety a kurátora sboru Petra Plachty mnoho sil, moudrosti a Božího požehnání.

Na zakládání nových sborů v církvi má svůj vliv rovněž její teologické směřování a struktura. Poznal jsem však, že pro založení sboru postačí několik jedinců, pokud mají v sobě vnitřní logicky promyšlené odhodlání opírající se o modlitbu, v níž se Pánu Bohu cele odevzdávají k dispozici. Z druhé strany znám evangelické filiální sbory, které mají svůj kostel, farní budovu, rozvinutá odvětví sborové práce a téměř 1 000 svých členů. Mateřský sbor jim ovšem nechce dát souhlas k osamostatnění, jelikož by tím oslabil svůj potenciál, a oni sami žijí v obavách, že by se finančně o sebe postarat.

Jak by asi vypadala misie apoštolů a kolik nových sborů by založil apoštol Pavel, kdyby měl smýšlet podobně jako výše zmínění křesťané?!

Přeji EC M.I.S.E. hodně odvahy a víry při plnění svého poslání v naší církvi a vybízím všechny k modlitbám za horlivé a Bohu odevzdané pracovníky na Božím díle.

Jan Wacławek
Prosinec 2015