Rozhovor s hostem (2. část)

Vnímáte nějaký rozdíl mezi zakládáním sborů ve městě a na vesnici? Nebo ve velkém městě a v malé obci?

Pastor Jiří Pospíšil

Pastor Jiří Pospíšil

Já s tím moc zkušeností nemám. Zakládal jsem sbor ve Vyškově; Vyškov má 21 000 obyvatel, takže to je takové menší město. Teď pracuji hlavně v Bučovicích, které mají 5 000 obyvatel, a v Ivanovicích, kde bydlím, máme 2 000 obyvatel, takže to jsou takové menší skupiny. Nemám třeba zkušenost se zakládáním sboru ve městě, které má 50 000 obyvatel. Ale je mi blízká myšlenka, která je myslím také správná, že místní sbor je vždycky stejně nejlépe schopen zasáhnout tu nejbližší komunitu. To znamená, že i v tom velkém městě máme různá sídliště, čtvrti. Kdybych pracoval ve větším městě, stejně bych se asi víc zaměřil na nejbližší okolí, na místa, kde se scházíme, tedy spíš na určitou část než na celé město. Ale to, jakým způsobem chtějí lidé v daném místě pracovat, možná hodně záleží na tom týmu nebo zakladateli.
Možná se dá sbor zakládat různými způsoby. Mně je určitě bližší pracovat v menším městě. Rozdíl mezi Vyškovem a Ivanovicemi se třeba projevil tím, že když jsem dělal nějakou akci ve Vyškově, ptali se nás lidé, o čem to bude, ale v Ivanovicích se nás ptají, kdo tam bude, tedy kdo je tam uvidí. To je úplně jiné myšlení. Tady se vlastně lidé bojí určitého propojení s církví, toho, aby je někdo neviděl a nepomluvil. Ve větším městě je tohle asi trošičku volnější, ale na vesnicích se zase budují vztahy tím, že se tam lidi znají. Je to určitě individuální.

Fungují na všech místech, kam jdete zakládat sbory, stejné metody? Máte pocit, že už se něco osvědčilo a že to funguje jakoby univerzálně?

Snažím se raději držet trošičku zpátky, místo abych někomu radil, jak se co má dělat. Jsou určité principy, které fungují, a jsou formy, které nefungují. Snažíme se proto více mluvit o principech než o formách, jak co dělat. Určitě ale v poslední době vidím, že v naší společnosti je dneska asi nejefektivnější propojit zakládání sborů s nějakou sociální prací – ukázat lidem, že nejsme nějaká církev někde bokem, ale že jsme tady pro lidi.
Připadá mi, že když se s námi lidé setkají a vidí, že děláme něco pro ně, hodně to otvírá lidská srdce. A podle mne se tím, že jsme tady pro lidi, a ne jenom pro církev, naplňuje i poselství evangelia.
Takže z praktického hlediska musím říct, že tam, kde teď pracuji, to na každém místě děláme trošičku jiným způsobem. Závisí to na lidech, kteří jsou v daném týmu nebo skupině, ale i na určité mentalitě toho města či vesnice. Je to vždycky rozdílné a já se vždycky snažím dávat veliký důraz na to, abychom hledali, co chce dělat Pán Bůh, a toho se drželi. Je to lepší než kopírovat něco, co někde funguje, a pak být frustrovaný z toho, že nám to nefunguje.

Jak byste pro povzbuzení našich čtenářů odpověděl, kdyby vám třeba v církvi položili otázku: „Proč by se měli v dnešní době lidé nebo církev snažit o zakládání nových sborů?“

Už jsem na to trochu odpověděl, když jsem zmínil, že dnes je zakládání sborů celosvětově nejefektivnější způsob šíření evangelia. A napadá mě ještě jedna věc. Máme takové motto: „Co je zdravé, to roste.“ A věřím, že tak jako zdravá rodina plodí děti, měl by zdravý sbor plodit nové sbory.
Podle mne je to naprosto biblický základ fungování církve. Když budeme číst evangelia i celý Nový zákon (možná právě se zaměřením na zakládání sborů), uvidíme, že se v tam o této otázce píše hodně. Byly tam nějaké mateřské sbory, které vysílaly misionáře. Ti šli a zakládali sbory. A kdyby prvotní církev nezakládala nové sbory, rozhodně by se nerozšířila do celého světa.

Nakonec bychom vám rádi položili několik neformálních otázek nazvaných rychlá zpověď:

Oblíbené jídlo?
Játra.

Vysněné místo dovolené?
Řecko, Zakynthos: poloostrov nebo výběžek, který se jmenuje Keri.

Káva anebo čaj?
Káva.

Fotbal či hokej?
Ani jedno.